Sad story...

12. října 2010 v 22:33 | *Siky* |  Originální povídky
Sedím tu už půlhodiny (možná víc) a nevím co napsat. Takže, tuhle povídku jsem začala psát někdy... no, ze začátku letních prázdnin. Tudíž dost dávno. A furt není opsaná. xD
Já tedy konec už vymyšlený mám a tak napůl napsaný, ale musím ještě pár věcí doupravit a dodělat... nic neslibuji, ale ta druhá (a poslední část) by mohla být brzy po téhle. Pokud škola dovolí. xD

Ona to půvopdně měla být jednorázovka, ale zaprvé je to už teď dost dlouhé a taky když to ještě nemám úplně dopsané, tak jsem to zkrátka rozpůlila. :-)

Nečekejte nic moc veselého, uvědomila jsem si, že jsem ještě nikdy nenapsala nic tragického, tak jsem to chtěla zkusit. Poprvé a naposledy. Omlouvám se za neorigiální název, jak už jsem nejednou vysvětlovala, co se týče vymýšlení názvů, na to já fakt nejsem. xD


Z tmavých mraků padají na zem velké dešťové kapky. Občas se zablýskne a ztemnělou oblohu prozáří jasný blesk. Větve stromů a keře s potížemi odolávají prudkým poryvům větru, zatímco jejich listy tančí jakýsi divoký tanec. Silnici u místního nechvalně známého baru jenom zřídka osvětlí reflektory projíždějícího auta a člověka byste tu taky těžko hledali. Tahle část městečka byla odůvodněle nazývaná "černou" jak pro obyvatelstvo které se tam scházelo, tak i pro aktivity, jenž se tam po barech, klubech a laciných hotelech prováděly. Špinavé kšefty, alkohol, drogy, prostitutky, mafie, nebezpečí na každém rohu. To všechno byste tam našli a od každého pořádnou dávku. No, díky nevlídnému počasí, jsou všichni zalezlí v budovách. Alespoň do chvíle, než se otevřou dveře toho baru s nepěknou pověstí v níž hlavní roli hrajou nelegálně zbohatlí většinou velmi násilničtí muži a mlaďouncí, v prvním představení často nevinní a hodně chudí chlapci. Dveře zaskučí v pantech a do lijáku vyběhne rozčilený chlapec. Jakýsi vysoký tmavovlasý muž za ním něco volá, ale kluk ho nevnímá a běží dál. Doběhne až na konec ulice a přestože ví, že ho muž nepronásleduje (proč taky, když vevnitř je plno jiných kluků, kteří mu dají to, co on odmítl) nezastaví se a vletí na prázdnou silnici. Noční tmou se mihnou zářivá světla auta, ozve se nepříjemný zvuk prudce sešlápnutých brzd, přidušený výkřik a tupý náraz těla o přední karoserii automobilu. Vteřinku je ticho, slyšet je jen to klidné mírumilovné šelestění deště. Jedna vteřina je pryč a dveře stříbrného se prudce otevřou.
,,Hej! Jsi v pořádku?" Křikne řidič docela hloupou otázku a rychle se sehne k chlapci, ležícímu ve špinavých kalužích. Chytne kolem ramen a trochu nazvedne, přičemž zděšeně zjistí, že chlapci z levého spánku teče krev.
,,Slyšíš mě?"
,,A-ano…," špitne chlapec a pomalu s viditelnými potížemi otevře oči. Muž si oddechne a opatrně ho vezme do náruče.
,,Pa-pane…"
,,Copak?"
,,Já… to je dobrý. Můžete mě pustit."
,,To tedy nemůžu! Odvezu tě do nemocnice, musí tě prohlédnout a..."
,,Ne! Vážně jsem… jsem v pořádku. Tak mě pustě."
,,V pořádku? Vždyť krvácíš!"
,,Jenom trochu. Jsou i horší věci," usměje se smutně chlapec.
,,Jsi si jistý?" Optá se váhavě muž.
,,Ano."
,,No… vůbec se mi to nelíbí. Ale nemůžu tě k tomu nutit... asi," povzdechne si muž a opatrně položí mladíka na zem. Jeho nohy se okamžitě podlomí, nebezpečně se zapotácí a nebýt mužových siných paží, zase by se válel v kalužích.
,,Vážně nechceš odvést do té nemocnice? Co… co když máš nějaké vnitřní zranění? Vůbec se mi nelíbí představa, že tě mám nechat být," zamračí se. Chlapec zavrtí hlavou znovu se usměje.
,,To nevadí."
,,Co nevadí?"
,,Jestli umřu," zašeptá chlapec tak tiše, že by to nebylo slyšet ani v normálním počasí, natož když burácející hromy, skučí vítr a déšť bubnuje na střechy domů. Jenže, muž ho i přesto všechno slyšel.
,,Prosím?!"
,,Ale nic," zavrtí chlapec hlavou a otočí se.
,,Počkej!"
,,Nedějte si se mnou starosti. Nic se nestalo. Nikoho jste nesrazil. Prostě na to zapomeňte," zamumlá přes rameno a zmizí za první zatáčkou. Muž za ním nechápavě zírá, jeho drahý oblek máčí déšť a když se do něj dá zima, konečně vleze do auta. Roztřesenou rukou nastartuje a šlápne na plyn.

,,Tatíííí! Tatííí!"
Ze dveří dvoupatrového zeleně natřeného domu vyběhl malý klučina.
,,Nazdar, Indiáne," zasmál se muž, když zaparkoval svého a vystoupil.
,,Ale tatíí, nejsem Indián," bránil se ten malý a sotva k muži doběhl, zatahal ho za černé sako, což byl jasný signál že chce pusinku.
,,Už ne? Tak co jsi teď?" usmál se a líbnul roztomilého kloučka do vlásků.
,,Kapitán Titaniku! Oslovujte mě pane kapitáne!"
,,Beru na vědomí, kapitáne! Ty ses díval na takový smutný film?"
,,Já ne. Ségra na to koukala," vysvětlil čiperný klučina, chytne se tátovy velké ruky a společně vstoupí do haly. Muž se vyzuje a pověsí sako na stříbrozlatý věšák.
,,Jsem doma!"
,,Ahoj tati!"
Muž se usměje, přehodí si kloučka přes rameno a vydá se do kuchyně, odkud zazněl dívčí hlásek.
,,Co to tu tak krásně voní?" Zajímá se. Nahne se a pohladí hnědovlasé děvče po vlasech.
,,Néch toho, nejsem malý mimino," brání se děvče, ovšem koutky jí vesele cukají.
,,Co vaříš?"
,,Večeři."
,,Máma není doma?" Povytáhne muž obočí.
,,Ne."
O necelou půl hodinu si rodina sedá k prostřenému stolu a pouští se do zapečené ryby. Po jídle muž pomůže své dceři s domácím kolem do matematiky. Když se připozdí, uloží společně do postýlky protestujícího kluka. Muž se unaveně natáhne před televizi a jeho dcera odejde do sprchy. Když se z ní vrátí, nakoukne do obýváku.
,,Taky už půjdu spát. Dobrou tati."
,,Dobrou noc Ayu," mávne muž za děvčetem. Zhlédne tři detektivní seriály, načež s hrůzou zjistí kolik už je hodin, vypne televizi a zapadne do ložnice. Usnout se mu ale nedaří, v hlavně prožívá znovu a znovu tu nehodu. V tu chvíli, si nějakým zázrakem dokázal zachovat chladnou hlavu, zato teď z toho bude mít snad noční můry. Řidičák má od dvaceti, ale v životě se mu nic podobného nestalo. Navíc ho dost vyděsilo chování toho kluka. A taky vzhled. Určitě to byl pěkný kluk, ale i v té tmě bylo patrné, jak je vybledlý. Jako… jako duch, napadlo muže najednou. A co to mělo znamenat s tím "Nevadí, jestli umřu"??
Tyto myšlenky ho týraly a týraly a on oka nezahmouřil. Když už začínal být zoufalý, zaslechl klapnutí dveří, tiché kroky a vzápětí jak si jeho žena lehá vedle něj.
,,Kdes byla?"
,,Co je ti do toho," odsekla a lehla si na druhý konec postele.
,,Víš kolik je hodin?"
,,Půl třetí," odpověděla bez zaváhání a s neuvěřitelným klidem.
,,Hm, pacienti asi potřebovali velkou péči. Nebo tu péči potřeboval pan doktor?" optal se jízlivě.
,,Buď zticha, chci spát."
,,Jistě, já zapomněl. Potřebuješ být plná síly na další "ošetřování."
,,Nemohl bys jít na gauč?!"
,,Proč bych sakra měl?!" Taky zvýšil hlas.
,,Abys mi tu nechrápal."
,,Já ale nechrápu a ty to zatraceně dobře víš!"
,,Co když začneš?"
Kaidou Shinaide cosi neslušného zavrčel, popadl svůj polštář a peřinu (dávno nespali pod jednou) a vypakoval se do obýváku. Zase. Zase ho jeho drahá ženuška vyštvala na úzký a nepohodlný gauč. Ale i vědomí, že ho ráno budou bolet záda, mu bylo příjemnější, než představa že by se s ní musel hádat.

~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~

Ve chvíli, kdy Kaidou neklidně usínal, kdosi v jedné z chudších a špinavějších čtvrtí města zrovna odemykal počmárané dveře čtyřpatrového panelového domu. Chlapec, kterému z poraněného spánku kapala na poplivanou podlahu rudá krev, zamířil ke schodům. Zakopl o plechovku piva jenž se tam válela ale měl rychlé reflexy a než by mohl spadnout, zachytil se zábradlí. Plechovka se odkutálela stranou, přičemž za sebou nechala mokrou cestičku jakési žluté tekutiny. Chlapec konečně vystoupal poslední schod a úlevně zapadl do bytu který sdílel se svým nejlepším kamarádem. Hned mu do uší začala řvát televize, a on se vůbec nepodivil, že jeho kamarád v tak nekřesťanskou hodinu nespí.
,,Ahoj," houkl na něj.
,,No čau. Ty vole, vypadáš strašně. Cos dělal? Koupal ses v kalužích? A… teče ti krev, víš to?" Optal se tupě.
,,Nerozhlídl jsem se a vlezl do silnice. A pak mě srazilo nějaké auto, " pokrčil kluk rameny, jakoby šlo o něco úplně běžného.
,,Zbláznil ses?! To tě maminka neučila, že se musíš rozhlížet, jestli něco nejede?"
,,Víš přece, že naši umřeli dřív, než mě vůbec něco stihli naučit," zašeptal smutně chlapec. Jeho kamarád houkl otrávené no jo a dál se věnoval porno programu v televizi.
,,Um… pomohl bys mi ošetřit tu ránu na spánku, Shino?"
,,Co?"
,,Jenom, jestli bys mi to nevydenfisikoval, prosím?"
,,Teď ne. Nevidíš, že nemám čas?" Odbyl ho kluk jménem Shino, aniž by jenom na okamžik odtrhl zrak od obrazovky s nějakou prsatou blondýnou.
,,Aha, tak promiň," zamumlal jeho kamarád, došoural se do koupelny, zapnul horkou vodu a vlezl do rezavé vany. Nakonec, když už voda začínala být chladná, vylezl ven a vytáhl z rozpadající se poličky desinfekci a náplasti. Podíval se na sebe do zrcadla, a hledal na svém těle další důkazy nehody. Kromě té rozbité hlavy, měl na ramenou a pažích pár nepěkných modrofialových modřin a dost ho bolela záda, na které spadl když se odrazil od toho auta, ale všechno to byla zřejmě jenom povrchová zranění. Nezdálo se, že by měl něco zlomené. Z koupelny šel rovnou do svého pokoje. Měl obavy, že neusne, ale okamžitě co zalehl, spal jako miminko.

~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~

Uběhl týden a po něm druhý. Když byla půlka třetího pryč, Kaidou téměř na tu nepříjemnou nehodu zapomněl. Měl tolik starostí se svou ženou, že téměř na nic jiného nedokázal myslet. Byla neustále pryč a kašlala na domácnost a hlavně děti. To ráno bylo tiché, Ayu už byla ve škole a tak Kaidou snídal jenom s Rinem. Po snídani odvezl chlapce do školky a než zamířil do práce, stavil se v kavárně. Vyjel brzy, takže si mohl dát svou oblíbenou kávu bez strachu, že do práce přijede pozdě. A i kdyby se náhodou opozdil, moc by to nevadilo, koneckonců byl ředitel. Snažil se na nic nemyslet, ale stejně probral v hlavě všechny své problémy. Zaplatil a zamířil k autu.
,,AUU!! To bolí!"
,,Neřvi ty malá děvko," zasyčel někdo. Kaidou se porozhlédl, na ulici byla spousta lidí, ale všichni procházeli kolem té postraní uličky bez povšimnutí, jakoby nic neviděli a neslyšeli. Byla tmavá, stíny které vrhaly domy znemožňovaly zdálky vidět co se v ní děje. Navíc se tam rýsoval obrys velkého odpadního kontejneru, takže pokud člověk jenom prošel, skutečně nemohl nic vidět. Udělal několik kroků a zastavil se u rozbitého plotu, za kterým stál ten kontejner. A za ním, hlouček chlapů rozestoupených do půlkruhu kolem nějakého světlovlasého kluka. Muži se sevřel žaludek. Ta scéna byla děsivá sama od sebe, ale on ještě navíc toho kluka znal. Dnes vypadal ještě nemocněji než tehdy, když ho srazil. Tedy, moc si ho předtím neprohlížel, ale přesto mu neuniklo, že je chlapec nezdravě bledý a vychrtlý. Teď, když stál zády opřený o zeď a jeho zápěstí červenalo pod hrubým stiskem jednoho z těch násilníků, byl snad ještě bledší a pod očima měl obrovské tmavé kruhy.
,,Nemusíte se mnou mlátit o tu pitomou zeď, nikam přece nezdrhám, sakra!"
Vztekal se chlapec.
,,Nebuď drzej!"
,,Málem jste mi vyrazil dech!"
,,Říkám ti ať neřveš!"
Křikl na něj a volnou rukou chlapce uhodil. Ten bolestí zakňoural. V jeho očích se zaleskly slzy, které se zběsilým mrkáním snažil zahnat. Kaidou na nic víc nečekal. Vystoupil ze svého úkrytu a s pohrůžkou, že zavolá polici, chlapci pomohl. Nečekal žádný velký vděk, jako například že se mu kluk vrhne k nohám a začne mu líbat boty a dokola mu děkovat, ale rozhodně ho nic nemohlo připravit na chlapcovu výbušnou reakci.
,,Co se pletete do věcí, po kterých je vám houby?!" zaječel na něj.
,,No dovol! Neměl bys mi děkovat?! Kdo ví, co by ti udělali, kdybych nezasáhnul."
,,Vím úplně přesně, co by udělali. A nevadí mi to," odsekl kluk.
,,Víš vůbec to říkáš? Tobě nevadí, že tě znásilní tlupa chlapů, které ani neznáš?"
,,Tomu nemůžete rozumět."
Sakra mluví jako moje žena. Ta mi taky pořád říká že něčemu nemůžu rozumět.
,,Jsi divný. Měl jsem tě zavést do té nemocnice, i kdyby to mělo být násilím. Nemáš otřes mozku, že vykládáš takové hlouposti?"
Kluk se na něj nenávistně zamračil a zřejmě se chystal něco odseknout, ale podivně se zakymácel, přivřel oči a zasténal.
,,Hej! Neomdlívej!"
,,Sakra… kluk jeden praštěná," zamumlal muž o vteřinku později, když mu v náručí ležel ten podivný blonďák. Kaidou znovu zaklel, položil kluka na zadní sedadlo a pak vyjel k nejbližšímu hotelu.

Krásné šedozelené oči se pomalu otevřou a chlapec překvapeně zamrká.
,,Konečně ses probral. Už jsem chtěl volat doktora," usměje se na něj černovlasý muž a sedne si vedle něj na postel.
,,Kde…," zachrčí blonďáček.
,,V hotelu. Nechtěl jsem tě vést do nemocnice, když vím jak je nesnášíš."
,,Omdlel jsem nebo co?"
Muž přikývne a podá chlapci sklenici minerální vody. Ten ji vypije do dna a usměje se.
,,Děkuji," zašeptá vděčně.
,,Děkuji, že jste mě tam nenechal…"
,,Jsi zvláštní. Nevadilo ti, když ti ubližovali tamti, ale přitom by ti vadilo, kdyby ti něco udělali nějací… jim podobní."
,,Říkám vám, že tomu nerozumíte."
,,Jistě, jistě. No, nechceš mi říct, jak se jmenuješ?"
,,Zatím ne," odtušil chladně kluk.
,,Zatím ne? Co je tohle za odpověď? Hej, počkej, co dě…"
Rty, které se drze přitiskly na jeho a prsty, které začaly zkušeně odepínat jeho pásek, ho natolik překvapily, že se nezmohl na sebemenší odpor. A jakoby to kluk vycítil, stáhnul pásek a zatímco jeho jazýček vklouzl do mužovy pusy, rozepnul mu zip kalhot.
,,Přestaň!" Vzpamatoval se konečně a odstrčil chlapce od sebe.
,,Není to příjemné?" Zašeptal svůdným hláskem a Kaidou nervózně polkl.
,,Musím se vám přeci nějak odvděčit," usmál se nevinně kluk.
,,Ne, nemusíš."
Kluk neodpověděl, místo toho vyplázl ten svůj růžový jazýček a olízl jím špičku Kaidouva mužství. Kaidou se zmohl akorát tak na vzrušený sten. Ten kluk… byl dobrej…
Nedokázal ho zastavit. Natáhl ruce, že ho od sebe odstrčí, ale jeho prsty si dělaly co chtěly. Našly si cestičku do chlapcových blonďatých vlásků a tam spočinuly.
,,Páni… taková rychlost," zahihňal se kluk.
,,Ty… ty spratku! Co si myslíš že děláš?"
,,No, právě jsem vám ho vykouřil."
,,Tss!"
,,A nepřesvědčíte mě, že se vám to nelíbilo. Úžasně jste při tom sténal, pane," usmíval se chlapec.
,,Já tě…"
,,Přetáhnu?"
,,Jo, násadou od smetáku!"
,,Au… jste sadista pane?"
,,Ježíši kriste, tak jsem to nemyslel!"
Na chvíli oba zmlkli a sledovali se. Kaidou se díval do těch hlubokých, krásných a zvláštních šedozelených očí. Byly dokonalé, a přesto s nimi nebylo něco v pořádku. Muži trvalo jen chvilinku, než mu došlo co to je. Chlapcovy oči byly prázdné. Ztracené. Osamělé. Zlomené. Beznadějné. Smutné. A Kaidou si byl najednou jistý, že to všechno jsou pocity, které má chlapec hluboko v sobě.
,,Pojď sem," zašeptal něžně a přitáhl si chlapce na klín. Ten byl tou náhlou změnou mužova chování tak překvapený, že málem zapomněl dýchat. Muž ho pohladil po vlasech a znovu políbil. Trvalo to déle, než oba předpokládali. Nechtělo se jim od sebe odtrhnout. Ale nakonec museli, když jim začal docházet kyslík.
,,Kam jdeš?" Zeptal se Kaidou, když se kluk zvedl z jeho klína. Odpovědi se nedočkal a zaraženě sledoval, jak ze sebe kluk strhává oblečení. Pak si lehl na postel a čekal. Kaidou ho pohladil po bříšku.
,,Hej…," zašeptal.
,,Co?"
,,Máš kondom?"
,,Jo… v pravé kapse bundy," opáčil kluk. Kaidou ho vylovil a pomalu si ho nasadil. 
Moc toho sice o homosexuálním styku nevěděl, ale odtušil že by měl kluka nejdřív nějak připravit. Neudělal to. Vnikl do něj sice opatrně, ovšem tím veškerá něžnost končila. Kaidou se nepoznával. Své přírazy nezpomalil ani když ho o to chlapec prosil a dokonce ani tehdy, když si všiml, že po vnitřní straně chlapcových stehen stéká malý pramínek krve. Skutečně se nepoznával. On, jindy něžný, galantní a hodný muž. Věděl, co z něj udělalo to nenasytné zvíře. Dlouhodobý stres z rodinných problémů a pak taky… ano, nedostatek sexu. Ale zároveň věděl, že ho vůbec nic neomlouvá z toho co udělal. Možná spíš, jak to udělal…
,,Jsi… jsi v pořádku?"
,,Jo," zamumlal chlapec do polštáře.
,,Omlouvám se…"
,,Ne, to je dobrý," mávl kluk rukou načež se začal spěšně oblékat. Když byl hotov, zamířil ke dveřím.
,,Nevyčítejte si nic pane. To by… to by mě mrzelo," šeptnul a vzal za kliku.
,,Počkej!" Zvedl se bleskově Kaidou, vytáhl nějaký papírek ze své kožené tašky a došel ke dveřím.
,,Kdybys něco potřeboval… zavolej," vrazil chlapci do ruky vizitku. Netušil, proč to udělal. Nejlepší by bylo, kdyby toho kluka už nikdy neviděl. Ale ta představa ho nepochopitelně rozesmutňovala. Byl divný a trochu… strašidelný, ale Kaidou o něm chtěl vědět víc. I když věděl, že to je nebezpečné. Pro všechny.
,,Už mi řekneš jak se jmenuješ?" Zeptal se s nadějí v hlase. Chlapec se k němu otočil zády, otevřel dveře a vkročil na hotelovou chodbu.
,,Kouji," řekl tiše a pak se rozběhl ke schodům.

~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~.~

Kaidou zaklapl notebook a podíval se na hodinky. Bylo půl deváté a on ještě trčel v práci. Bolela ho hlava a chtěl se jít domů vyspat. Šest dní v tahu a Kouji mu ani jednou nezavolal. Asi to bylo dobře. Asi to tak mělo být… než to stačil domyslet, ozval se hlasitý vyzváněcí tón jeho soukromého telefonu.
,,Um… já… omlouvám se že vás ruším pane Shinaide, ale… já… nechci do nemocnice a nenapadlo mě komu jinému zavolat… nemůžu… nemůžu se zvednout…," zasípal ve sluchátku zničený hlas.
,,Kouji? Co se stalo? Kde jsi?"
,,Já… já nevím… je tma a… vážně nevím! B-bolí to…"
,,Co? Co tě bolí?"
,,Všechno…"
,,Kouji uklidni se a řekni mi kde jsi. Přijedu pro tebe, ale musím vědět kam."
,,Je… je to kousek od hlavní…"
,,Hlavní silnice?" Vytahoval z chlapce Kaidou informace.
,,Jo… a slyším z dálky… vlaky…"
,,Vlaky?"
,,Zní to… jako… rychlíky," vyrážel ze sebe s obtížemi Kouji.
,,Fajn, už asi vím, kde jsi. Vydrž hned jsem u tebe," vyhrkl Kaidou a zavěsil. Hodil přes sebe sako, popadl tašku a vyrazil k autu. Kdyby ho ten večer zastavili policisté, platil by dosti tučnou pokutu za rychlou jízdu. Zaparkoval u vlakového nádraží a vydal se do ulic.
,,Ta-tady jsem…," zachraptěl najednou kdosi těsně za ním. Kaidou se otočil. Kouji ležel na chodníku před nonstop barem a třásl se.
,,Kouji," muž se k němu sklonil, přehodil přes něj své sako a pak ho zvedl.
,,Omlouvám se…," zafňukal Kaidou a pevně se muže chytil.
,,Za co?"
,,Že vás tak otravuju."
,,Nevykládej hlouposti," odbyl ho Kaidou.
,,Proč…"
,,Nemluv tolik, když tě to unavuje."
,,Ne, musím se… zeptat… proč to… pro mě děláte?"
,,Ani nevím," usmál se na něj muž a naložil ho do svého auta.
,,Kam tě mám teď odvést?"
,,Do toho hotelu."
,,Zbláznil ses? V tomhle stavu? Zavolají na mě policajty, že jsem tě zmlátil a znásilnil."
,,Vy něco vymyslíte," usmál se Kouji, zavřel oči a… usnul. Spal dlouho, a když se probudil, ležel v měkounké posteli a přikrytý byl voňavou peřinou.
,,Takže jste něco vymyslel," usmál se na muže, který seděl v křesle naproti postele.
,,Hm. Jak je ti?"
,,Dobře… ale… jaktože nejsem... špinavý?" Uvědomil si najednou Kouji.
,,Umyl jsem tě."
,,Takže…," sklonil chlapec hlavu.
,,Nebavme se o tom. Nebudu se tě ptát, co se ti stalo, protože jsem to stejně poznal a nepředpokládám, že bys o tom chtěl mluvit," řekl měkce Kaidou.
,,Nechci o tom mluvit."
,,Já vím. Máš hlad?"
,,A jakej," vyhrkl dychtivě Kouji a v jeho šedozelených očích se zaleskly veselé plamínky. Strávili spolu v tom hotelovém pokoji několik hodin a povídali. Jenom si povídali. A bylo jim tak dobře, že se ani jednomu nechtělo jít domů.
,,Kouji? Ta není původní, že?" Optal se Kaidou, když si na prst natočil pramínek chlapcových světlých vlasů.
,,Barva? Jistěže ne."
,,Proč si barvíš vlasy na blond?"
Zákazníkům se to líbí.
,,Hm… nesluší mi to?" Vykrucoval se Kouji.
,,To víš že ti to sluší. A teď se zvedej, odvezu tě domů," usmál se Kaidou.
,,To je dobré," protestoval Kouji.
,,Ne, odvezu tě a neodmlouvej," nedal se muž. Když o půl hodiny později zastavil před chlapcovým domem, docela se zděsil. Taková barabizna se hned tak nevidí. Ale protože Kouji vypadal, že se za ní hrozně stydí, nijak to nekomentoval. Místo toho se natáhl a políbil ho na zčervenalé líčko. Kouji vystoupil, zamával mu a zmizel v té díře. Když té noci Kaidou ulehal do své postele, žena ho překvapila jeho vlastní otázkou.
"Kdes byl?"
A ta otázka bohatě stačila k tomu, aby se zase přestěhoval na gauč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Narumi Kazuko-chan ~ Narumi Kazuko-chan ~ | Web | 13. října 2010 v 14:44 | Reagovat

To bylo moc hezké *-*
To s tím spánkem mi připomnělo, jak jsme, když mi byly nějak čtyři, byli v zábavním parku a mě tam srazilo takové to auto, co rozváží hotdogy a podobně, taky mi tekla ze spánku krev ^ ^
,,Au… jste sadista pane?"
To mě dostalo XD Sice sem tak trochu čekala, že to řekne, ale ... XD
Budu se těšit na další část ^ w ^

2 Narumi Kazuko-chan ~ Narumi Kazuko-chan ~ | Web | 13. října 2010 v 14:45 | Reagovat

Špatnej link ^^˘
Mimochodem, ještě jsem se chtěla přeptat, jak si vás mám uložit do oblíbených? ^ ^

3 Naddi-san Naddi-san | Web | 13. října 2010 v 15:55 | Reagovat

Naposledy? Ale... Ide ti to! :3 Úžasné to je... A to napriek tomu, že som v poslednom čase dosť zaťažená na šťastné príbehy, toto sa mi neuveriteľne páči n_____n

Je mi ľúto, že máš depky... Ja som na tom podobne a tiež nie som zvyknutá. Nech nás to prejde... Ach :/
Hej! V Poľsku na výlete! Ako som sa neskôr dozvedela, bolo to nejako tak, že oni mali objednané izby v hoteli a keď tam došli, zistili, že to bolo nedorozumenie, alebo čo a jednoducho mali objednaných oveľa menej izieb, než chceli... Takže sa im neušli postele xDDDD Ale tak joj, ma to štve, že normálne síce na výlety nechodím, ale mám tam aspoň väčšinou niekoho, kto sa zľutuje a pofotí mi yaoistické scénky a teraz nikto! xDDDD

4 Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell | Web | 13. října 2010 v 19:40 | Reagovat

jasne ze mozes ^^

5 Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell | Web | 13. října 2010 v 21:47 | Reagovat

Neboj , ja som si "uhonila"(XD) *az teraz jej doslo ako to znie* XD Kagamine Lena :3 chod ku mne do namestie hudby , a pocuvaj *_* uzasne ^^ Gakupo je pretiahnuty dakus *zase divne* XD A KAITO mutuje XD
a inak kukni na mojom blogu clanok

http://honey-clover-world.blog.cz/1010/co-je-to-vocaloid

a budes vediet . co je Vocaloid XD

6 Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell | Web | 14. října 2010 v 13:57 | Reagovat

For Rumi : myslim , ze preto sa pohybuju po podiu , lebo su len na platne ? chapes ? XD ako normal su tam zivy ludia , ale jak je podium , bude tam asi nejake premietacie platno , na ktorom pustia Vocaloidov , a to vyzera , ze sa pohybuju ^^

7 Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell | Web | 14. října 2010 v 21:55 | Reagovat

ale niesom si ista  ci je neviditelne , proste jak aj nejake co ja viem poviem priklad Lady Gaga XD jak spieva live concert , tak ma za sebou este nejaku stenu ci co , a podla mna na takejto stene su premietany aj Vocaloids XD ^^" ale neviem to naisto ^^" XD

8 Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell | Web | 14. října 2010 v 21:55 | Reagovat

inak ako sa mate ? ^^

9 Rumi Rumi | Web | 14. října 2010 v 21:56 | Reagovat

Nevím, co na to říct, sedím tu, oči mám přilepené na obrazovce a pusa se mi protáhla dolů až k sousedům xDDD
No dobře, ne až tam no, ale protáhla! xDD
Jsem z toho paf *___*
Zlato, jestli tady do konce tejdne nebude pokračování, budu tě žalovat! xD Takto to ukončit...to se nedělá!! xD

10 Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell | Web | 14. října 2010 v 22:02 | Reagovat

Papa ^^ Napodobne uz musim *_* Ale kukam odsudene , takze zaspim az neskor ^^

11 Pixie - sama  ̄▽ ̄ Pixie - sama  ̄▽ ̄ | Web | 25. října 2010 v 22:22 | Reagovat

To je naprosto dokonalé *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama